Nevhodné aplikace akumulátorů

Existují některé případy, kdy k napájení spotřebičů je lépe použít primární články nežli akumulátory.

Je to všude tam, kde jsou velmi malé proudové odběry (srovnatelné nebo menší nežli je samovybíjení akumulátorů), což jsou např. zdroje pro hodiny, dálkové ovládání audio a video techniky a pod. Běžný primární článek v hodinách nebo v dálkových ovladačích vydrží rok nebo i několik let. Při použití NiCd nebo NiMH akumulátoru bychom museli nabíjení provádět díky samovybíjení přibližně za tři až čtyři měsíce. Jsou sice NiMH akumulátory (RTU baterie) s nízkým samovybíjením, ale toto asi není jejich určená aplikace.

Kromě častého nabíjení, při použití několika sériově řazených akumulátorů při malých proudových odběrech nám hrozí nebezpečí hlubokého vybití jednoho z akumulátorů, jak jsme se zmiňovali v kapitole Hluboké vybíjení akumulátorů. Dalším problémem tohoto případu je i to, že u přístrojů s malými proudovými odběry a konstruovanými na primární články bývá hranice konečného vybíjecího napětí nastavována na hodnotu 0,7 V na článek (plně vybitý primární článek). Takže už i při tříčlánkové aplikaci (konečné vybíjecí napětí 2,1 V) je možné, že dva akumulátory budou mít napětí větší než 1,05 V a jeden již bude na hodnotě 0,0 V a samozřejmě čím více článků v sérii, tím větší pravděpodobnost přepólování.

Rovněž nelze použít akumulátory tam, kde vadí jejich malý vnitřní odpor, např. ve starých typech fotoblesků s germaniovými tranzistory, kde hrozí nebezpečí poškození elektroniky velkým proudem. Další příklad, kdy není možné použít akumulátorové napájení je uveden v následujícím odstavci NiCd a NiMH akumulátory jako náhrada za primární baterie