Leclanchéova baterie

Leclanchéova baterie je baterie systému oxid manganičitý zinek (MnO₂-Zn) s mírně kyselým elektrolytem s převahou NH₄Cl (chlorid amonný - salmiak). Jedná se o první, masově vyráběný druh chemického zdroje elektrické energie.

Jmenovité napětí je 1,5V.

Elektrochemický děj probíhající při vybíjení je možné vyjádřit následující rovnicí:

Rovnice č. 11: Zn + MnO₂ + 4 NH₄⁺ → Mn²⁺ + [Zn(NH₃)₄]²⁺ + 2 H₂O

Kladná elektroda je tvořena směsí MnO₂ (přírodní nebo elektrolytický burel), grafitu, sazí a elektrolytu (NH₄Cl s přísadou ZnCl₂). Anodu tvoří zinkový kalíšek, který má na dně a vnitřní válcové stěně vložen separátor (obvykle papír se zvýšenou mechanickou pevností). Nevýhodou tohoto uspořádání je to, že kovová zinková anoda, která současně tvoří nádobu článku, se během vybíjení může nerovnoměrně (lokálně) rozpouštět a tak může dojít k předčasnému vytékání elektrolytu. K zamezení tohoto jevu, býval do separátoru přidáván vysoce toxický chlorid rtuťnatý, jeho stykem se zinkem došlo k vyredukování kovové rtuti a vytvoření vrstvy rtuťové amalgamy na vnitřních stěnách zinkového kalíšku, která bránila vzniku lokální koroze. Tento postup je dnes zakázán, bohužel se s ním můžeme setkat u nelegálních (občas i u oficiálních) dovozů východoasijských baterií. Jako proudový kolektor slouží uhlíkový roubík, který je vlisován do katodové směsi. Článek je obvykle uzavřen proti vysychání vody z elektrolytu asfaltovou zálivkou. Uhlíkový roubík je mírně porézní, proto není článek zcela hermeticky uzavřen, to umožňuje vyrovnávat přetlak, který v článku může vznikat vodíkovou korozí nebo vývojem plynného čpavku. Aby nedocházelo k vzlínání elektrolytu k mosazné čepičce (+ pól článku), kterou je uhlík ukončen, jsou jeho stěny pokryty tenkou vrstvou parafinu. Do elektrolytu je přidáván chlorid zinečnatý (ZnCl₂), který slouží k vázání čpavku (NH₄) za vzniku komplexní rozpustné sloučeniny chloridu tetraamozinečnatého [Zn(NH₃)₄ ]Cl₂ . Vznik tohoto rozpustného produktu způsoboval, spolu s výše zmíněným nerovnoměrným rozpouštěním zinkové anody, časté vytékání elektrolytu, který mohl zničit spotřebič.

Proto jsou většinou výrobců Leclancheovy články nahrazovány bateriemi systému oxid manganičitý zinek s mírně kyselým elektrolytem s převahou chloridu zinečnatého, označovanými jako zinkochloridové články.