Jmenovité napětí 3,6 V

Li-akumulátory se jmenovitým napětím 3,6 V jsou nejrozšířenějším typem. Pokud se někde vyskytuje pojem Li-aku nebo Li-Ion, převážně se tím myslí Li akumulátor se jmenovitým napětím 3,6 V. Můžeme se setkat i označením jmenovitého napětí 3,7 V (viz poznámka u pojmu Napětí akumulátoru. U starších produktů se můžeme na štítcích výrobků setkat například i s označením napětí 4,1 V nebo 4,2 V nebo jejich násobků (8,4 V; 12,6 V; …), to se používalo pro označování baterií, aby se vědělo jejich konečné nabíjecí napětí. Nebo z novějších "specialit" uvedené v poznámce na konci stránky.

Snahou,  těch co vytvářejí normy, je sjednotit v této skupině akumulátorů konečné nabíjecí napětí na 4,2 V. Většina výrobců k tomuto požadavku přizpůsobuje svůj vývoj. Ale vždy je třeba parametry jako je konečné nabíjecí napětí nebo konečné vybíjecí napětí zkontrolovat na jednotlivých katalogových listech daného produktu. Sice většina výrobců již používá konečné nabíjecí napětí v hodnotě 4,2 V, ale stále jsou produkty, kde konečné nabíjecí napětí je 4,3 V, 4,1 V nebo 4,0 V. Podobně je na tom konečné vybíjecí napětí, které se pohybuje od 2,3 V až do 3,0 V. Proto ani v normách není stanoveno na jaké napětí se má Li-aku nabíjet nebo vybíjet, ale je zde odkaz na dodržování parametrů výrobce.

Nejběžnějším akumulátorem je akumulátor na bázi Li-CoO₂, dále pak akumulátor na bázi Li-Mn₂O₄, které se využívají jako zdroje pro notebooky, videokamery a jiné domácí akumulátorové spotřebiče, nejméně v praxi se setkáváme s akumulátory Li-NiO₂ – ty většinou nalezneme jako speciální akumulátory a baterie hlavně v elektromobilech, hybridních automobilech a podobně.

U kobaltového akumulátoru (Li-CoO₂) je možné dosahovat vysokých objemových kapacit (až 500 Wh/l), dále mají vysokou životnost (>500 cyklů), jejich nevýhodou je ještě stále bezpečnost, resp. nebezpečí exploze. Už to není jako na počátku produkce těchto článků, kde stačilo překročit nabíjecí napětí o 0,1V a baterie vytekla nebo explodovala. Bezpečnost se však neustále zlepšuje, jak bezpečnostní elektronikou, tak novými prvky akumulátoru (ventily, separátory, tepelné pojistky,...) a také techologiemi jako je HRL technologie. Nechtěl bych tímto nabádat k tomu, že již  není třeba dbát při konstrukci nových zařízení s Li-akumulátorem takové obezřetnosti jako dříve, ba naopak, díky zlepšující se technologii při výrobě a neustálému zdokonalování řídící elektroniky akumulátorů je možno dosahovat ještě vyšší životností baterií než dříve. (Více též v kapitole používání Li-Ion v praxi).

U manganových akumulátorů (Li-Mn₂O₄) je Objemová kapacita kolem až 300 Wh/l, ale články jsou bezpečnější, ale zase naopak nedosahují takové životnosti (cca 300 cyklů) a nejsou obecně vhodné pro vysoké teploty.

U niklových akumulátorů (Li-NiO₂) je Objemová kapacita přes 300 Wh/l, ale životnost je již kolem cca 1500 cyklů a jsou vhodné i pro nízké provozní teploty.

V předchozích odstavcích jsou údaje velice všeobecné. Nejdůležitších rozdělěním je podle použití nebo by se dalo řící, podle výroby pro požadované aplikace. U lithiových akumulátorů existují výrobkové řady, které je předurčují pro dané použití:

• základní výrobkové řady
• se zvýšenou kapacitou
• pro extrémní rozsah vybíjecích teplot
• pro nabíjení i v záporných teplotách
• pro vysoké výkony (odběrové proudy)
• …

Ze základní výrobkové řady, která byla určena hlavně pro použití do telefonů nebo videokamer, se rozšířilo používání Li-aku i na notebooky a další zařízení. Zde se začala vyvíjet výrobní řada se zvýšenou kapacitou. Dále se začaly aplikovat Li-aku i pro vojenskou techniku a vznikly řady pro vysoký rozsah vybíjecích teplot (až do –40° C). A Li-aku se začaly používat i pro akumulátorové nářadí a zde vznikla výrobní řada pro vysoké odběrové proudy a použití se rozšířilo až na pohony elektromobilů. Takže: „Není Li-Ion jako Li-Ion“.

U každého z výrobců není možno vždy rozpoznat, zda se jedná o kobaltový nebo manganový lithiový akumulátor, pokud nepoužívají značení podle platných norem. Ještě jednou upozorňuji, že je vždy třeba dbát na katalogové údaje daného výrobce a dodržovat jeho požadavky. Nelze zaměňovat akumulátory pouze podle jejich velikosti a jmenovitého napětí.

Poznámka:
Nově jsme se setkali s označením napětí Li-Ion baterií např. 6,8 V. Jednalo se o označení, které použila renomovaná značka, kterou raději nebudeme nebo snad ani nemůžeme jmenovat. Baterie se skládají ze dvou článků Li-Ion s jmenovitým napětím 3,6V.  Na originálních stránkách výrobce uvádějí napětí 6,8V a v závorce uvádějí "mean" tedy asi (nebo určitě) myšleno průměr nebo spíše průměrné vybíjecí napětí. Na stránky českého zastoupení se již nedostal odkaz, že se jedná o průměr nebo průměrné vybíjecí napětí, ale je tam napsáno jen Napětí = 6,8V. Zákazníky to zmate a nutí k tomu, aby nekoupili baterii od jiného výrobce, který udává, že jmenovité napětí je 7,2V, protože je rozdíl v napětí dost velký. To je první problém a druhý problém vyplývá z toho, že originál baterie má větší kapacitu než je kapacita ostatních dodavatelů. Protože daný výrobce na štítku baterie kapacitu neuvádí, ale je zde vyznačen jen výkon baterie a tím si může se zákazníkem trochu "hrát". Na baterii je označení, že baterie má např. 7Wh. Výkon baterie se počítá jako jmenovité napětí krát  jmenovitá kapacita. Pokud však uvedený výrobce počítá, že napětí je 6,8V (nejedná se o jmenovité napětí) dostane se k tomu, že kapacita baterie je 1030 mAh (=7Wh/6,8V) a tento údaj uvádějí na internetových stránkách , pokud by se však vycházelo z údajů, že jmenovité napětí je 7,2V, dostaneme se k údaji, že kapacita je jen 970 mAh (7Wh/7,2V). A k čemu by měl dojít zákazník? Jiní dodavatelé mají odlišné napětí a ještě k tomu mají nižší kapacitu než vyrobce a tak radějí koupím originál. Ale myslím si, že na české zákazníky toto neplatí.